Ju

1. Du schreyest iu, eer du vber den zaun kumbst. – Hauer, Lij²; Egenolff, 295^a.

Böhm.: Neříkej, huj (hopsa), až přeskočiš! Hop! za příkopem. – Nevýskij, ještĕs nepřeskočil. (Čelakovsky, 264.)

Kroat.: Ne reči hop, dok prek grabe ne skočiš. (Čelakovsky, 264.)

Poln.: Niemów hup (hoc) aż przeskoczysz. (Čelakovsky, 264.)

2. Man sol nit ju schreyen, ehe mann vber den zaun oder graben kompt. – Franck, II, 184^b; Gruter, III, 77; Lehmann, II, 536, 35.

3. Schrey nit Ju, du seyest dan über der Stigl.

Lat.: Quando potes subjici, non debes dicere vici. (Sutor, 928.)

*4. Wat kost't bi di dat Pund Ju? – Frischbier², 1812.

So fragt man spöttisch, wenn jemand eine Gesellschaft mit Ju (Ihr) anredet anstatt mit Se (Sie).